Súčasní Slováci poznajú Nemecko a jeho bavorskú metropolu Mníchov skôr pracovne, prípadne ako turisti. Pred 50 rokmi, teda v roku 1972 sa Mníchov zapísal do histórie ako mesto a Nemecko ako štát, ktorý nedokázal ochrániť športovcov na XX. Olympijských hrách.
Napriek tomu, že organizátori vybudovali impozantný a supermoderný park pre olympionikov s atletickým štadiónom a mimoriadne modernou halou, bezpečnostné opatrenia výrazne podcenili. Napriek signálom a pravdepodobne aj spravodajským informáciám o možnom násilnom čine na olympijských hrách a priamo v olympijskej dedine vládol voľný režim a výborná atmosféra s minimálnymi bezpečnostnými opatreniami. Práve to umožnilo komandu palestínskych teroristov pod názvom „Čierny september, priamo na olympijských hrách a to v utorok 5. septembra 1972 v skorých ranných hodinách v ubytovacích priestoroch vykonať pripravovaný teroristický čin voči členom izraelskej olympijskej výpravy. Nemecké ozbrojené zložky odmietli pomoc izraelského protiteroristického komanda a značne nepripravení zakročili proti teroristom sami. Výsledkom bola smrť 11 členov izraelskej olympijskej výpravy.
Čo sa presne stalo?
„Mnichovská olympiáda v roce 1972 se měla stát radostnou událostí, jež by dala zapomenout na poslední olympijské hry v Německu v roce 1936 zneužité Adolfem Hitlerem k propagandistickým účelům.
Bezpečnost v olympijské vesnici byla uvolněná a sportovci zde sídlící přicházeli a odcházeli bez toho, aby je někdo kontroloval. Strážci z řad policie byli neozbrojení. Šmuel Lalkin, vedoucí izraelské olympijské delegace, již před zahájením her upozorňoval německé i izraelské úřady na nedostatky v ochraně sportovců. Nebyla mu však věnována pozornost. Německé úřady odmítaly povolit izraelské výpravě vlastní ozbrojenou ochranu, ačkoliv ji měly např. výpravy NDR či Egypta.
Plánování a příprava přepadu
Plán únosu izraelských olympioniků se zrodil v červenci 1972. Měla to být odpověď na to, že MOV ignoroval palestinské žádosti o možnost vypravení vlastního olympijského družstva do Mnichova. Velitel Černého září Abú Ijád a jeho zástupce Abú Daúd začali následně celou operaci plánovat a připravovat. Abú sbíral v Mnichově informace nutné k naplánování celé akce a posléze zajistil nákupem zbraně v Bulharsku. Abú Ijád společně s vysoce postaveným funkcionářem Fatahu Alím Hasanem Salámou mezitím sestavovali přepadovou skupinu. Jako velitelé byli vybráni zkušení palestinští bojovníci L. Afífa (Ísa) a Júsuf Nazzál (Tony). K nim bylo přiřazeno šest mladíků pocházejících z palestinských uprchlických táborů, u kterých nebylo pochyb o odhodlání bojovat proti Izraeli. Celá skupina prodělala několik výcvikových kurzů; nejprve v Sýrii a později v Libyi. 24. srpna 1972 dopravil Abú Daúd do dějiště her Mnichova zbraně (jen díky náhodě neobjevili zbraně němečtí celníci). Zbraně byly uloženy do zavazadlových skříněk na nádraží, odkud si je členové komanda vyzvedli až těsně před akcí. A teprve několik hodin před akcí se řadoví členové skupiny dozvěděli, jaký úkol je čeká.
Izraelští sportovci večer před samotným přepadením navštívili divadelní představení Šumař na střeše (se Šmuelem Rodenským v hlavní roli). Do olympijské vesnice se vrátili 30 minut po půlnoci 5. září 1972 a brzy poté šli spát.
Ve 4:30 minut místního času překonala s pomocí nic netušících amerických atletů skupina teroristů vyzbrojených útočnými puškami AK-47 a ručními granáty plot olympijské vesnice. S pomocí ukradených klíčů vnikli do dvou apartmánů na Connollystraße 31, obývaných izraelským olympijským týmem. Celý komplex znali, neboť vůdce skupiny Ísa i jeho zástupce Tony se nechali zaměstnat při výstavbě olympijské vesnice.
Jejich vstup jako první zaznamenal Josef Gutfreund. Slyšel šramocení v zámku (klíč, který Palestinci měli, se v něm nechtěl otočit). Vstal, aby se podíval, a útočníky spatřil v okamžiku, kdy vstupovali dovnitř. Výkřikem varoval kolegy a celou vahou svých 135 kg nalehl na dveře, čímž se pokusil Palestincům zabránit v průniku dovnitř. Díky Gutfreundově duchapřítomnosti se trenérovi vzpěračů Tuvju Sokolovskému podařilo ze sousedního bytu uniknout. Ostatní, kteří zůstali, byli poté, co se útočníkům podařilo překonat Gutfreunda, nahnáni do jednoho z bytů v prvním patře budovy. Tam jeden z rukojmí Moše Weinberg zaútočil na Ísu nožíkem na ovoce a povalil ho na zem. Další z útočníků zareagoval a Weinbergovi prostřelil tvář. Všichni zajatí sportovci byli spoutáni. Poté k nim byli přivedeni další členové izraelské výpravy bydlící v jiné části domu. Při jejich transportu se podařilo uprchnout G. Tsobarimu, zatímco J. Romano byl zastřelen při napadení jednoho z únosců.
Jeden z Palestinců, kteří přežili, Džamal al-Gháší později při výslechu vypověděl, že nedostali žádné nařízení zabíjet. K zabití Izraelců došlo v sebeobraně. Jeho slova později potvrdil i velitel Černého září, Abú Daúd, když prohlásil, že si nepřáli oběti na životech.“
Zdroj: Wikipedia.org
Ako je vidieť z uvedeného, Nemci v športovaní pokračovali aj počas únosu izraelských olympionikov a hry prerušili až na nátlak pobúrenej verejnosti. Nielen v bezpečnostných opatreniach priamo v olympijskej dedine a na športoviskách Nemci fatálne zlyhali, ale takpovediac úplne spackali aj následnú akciu ozbrojených zložiek snažiacich sa rukojemníkov oslobodiť.
Je smutné, že kompetentné orgány odmietli ostrahu ohrozeným olympionikom poskytnúť a odmietli im umožniť ostrahu vlastnú. Mníchovské olympijské hry z r. 1972 sa takto zapísali do histórie tými najčernejšími písmenami a kompletné vyšetrenie zodpovednosti a vlastne celého prípadu nie je uzatvorené dodnes.
Foto zrdoj: Wikipedia.org
